Six Flags

První noc v Hollywoodu byla hlučná, slavil se totiž státní svátek, Den nezávislosti. Ale co naplat, ačkoliv jsme se moc nevyspali, ráno budík zazvonil stejně nekompromisně, jako jindy. V sedm jsem zaskočila pro dva donuty a kafíčko a v půl deváté pro druhou várku zaběhl Standa. Nedá se ani říct, zaběhnul. Náš pokoj je totiž celkem tři a půl kroku od recepce, kde se snídaně podává. V případě rozeběhnutí by totiž hrozila srážka s recepčním, který je nejméně sympatickým a nejvíce nepříjemným člověkem, kterého jsme zatím na cestě potkali. Nicméně, ve čtvrt na jedenáct, po dvaceti minutách hledání peněz na útratu, jsme vyrazili naším autíčkem směrem k aqvaparku ve vyhlášeném zábavním parku Six Flags. Po 25 minutách cesty, kterou nám hodně usnadnila navigace, jsme dorazili na místo. Organizace parkování byla zvládnutá na jedničku. Aby řidiči zaparkovali šikovně, pomáhali nám zaměstnanci parku s pomocí vysílaček. Žádné dlouhé fronty nebo kolony se nekonaly. Teď už jen dojít k bráně. Kdybychom nastoupili do připravených vláčků, které jezdily sem a tam, určitě by to byla příjemnější cesta.. Nevadí, krátká procházka neuškodí.

Ještě, než jsme se sem vydali, prolistovali jsme si podrobně letáčky i internetové stránky aqvaparku. Všude byly fotky atrakcí, které působili zajímavě, ale i takových, které nejsou nijak neobvyklé. Čekala jsem každopádně bombastické vodní skluzavky, barevné tobogány, atd. Nakonec byly v parku všehovšudy tři atrakce, které mě opravdu nadchly, Tornado (obdoba našeho známeho trychtýře, který je ale položený a jezdíte až po čtyřech na nafukovačce ze strany na stranu) , Lost Temple Rapids (pokus o rafting) a Bamboo Racer (na madraci jedete po hlavě dolů). Ostatní byly průměrné skluzavky, které známe z Čestlic. Nesmím zapomenout zmínit, že tam ještě byl tobogán Black Snake Summit, na který jsem ale odmítla jít. Standa byl ovšem nadšený a vyrazil nahoru hned třikrát. Navíc, někdo ho ze zdola fotit musel. Celkově mě ale park spíš zklamal, vše působilo ošumtěle, staře a neupraveně. Voda se rozhodně nedala považovat za čistou, občas v ní dokonce plavaly věci neidentifikovatelného původu a všude po dně bylo spousta písku. Na internetu slibovaný stánek se zdravou výživou se také nekonal, několik typů hamburgerů a hranolek ale prodávali ve všech stáncích. Naše předsevzetí se dnes stravovat zdravě ale padlo už s ranním donutem, takže jsme se najíst museli. Za nekřesťanské peníze jsme si koupili jediný salát v nabídce a cítili se mezi Američany jako exoti. Většina z nich vypadala, jako by salát nikdy neviděli :-)

Při cestě domů už jsme naskočili na vláček a nechali se odvést na druhou stanici na obřím parkingu. Zjištění, že jsme se při tom skvělém parkovacím systému zapomněli kouknout na ceduli, kde přesně stojíme, bylo pochmurné. A tak, znalá vlastností dálkového ovládání, jsem zmáčkla červený klakson a z povzdálí se ozvalo naše autíčko. Jako by říkalo: „Kde jste?! Celý den na vás čekám, je mi tu horko a vy mě ještě nemůžete najít? Honem nastupte a jedeme domů.“