Den na pláži

Po perných dnech v centru města New York jsme se v LA rozhodli jako první navštívit místní vyhlášené pláže. Věhlas Santa Monica State beach, Venice beach, Long beach nebo Newport beach je obrovský a tak jsme si řekli, že to bude příjemná změna po městském ovzduší. Po důkladném prozkoumání mapy a naplánování cesty autobusem na pláž s názvem, který v nás vyvolával ještě živé vzpomínky z NY, Manhattan beach, jsme se vydali posílení opalovacím krémem 50 na zastávku. Krkolomná cesta, kdy jsme jeli zadarmo, protože jsme si neuměli zaplatit jízdenku prostým vhozením mince do kasičky u řidiče, se nám vyplatila. Nutno dodat, že jsme asi působili jako hloupí turisti, protože se nás v autobuse ujali hned dva místní a ochotně nám radili, jak se nejlépe dostat k pláži. Protože nás čekal jeden přestup, poučeni z předchozího nezdaru už jsme sebevědomě zaplatili jízdné a natěšeni dojeli k pláži. Ačkoliv jedna chybička se vloudila, dorazili jsme k sousední Hermosa beach. Nevadí, pláže jsou tu všechny stejné.

Výhled, který se nám naskytl, byl nezapomenutelný, oceán.. Už jsme leželi a vychutnávali si kalifornské sluníčko.  Nemá cenu dodávat, že jsem Standovi několikrát zopakovala, ať se všude namaže.. Sluníčko v těchto končinách opravdu pálí, a tak se člověk nesmí nechat zmást větrem od moře, které tělo příjemně chladí..

Když nás válení přestalo bavit, naše kroky nás zavedly na molo sahající několik desítek metrů do moře. Pár fotek, pokec s rackem a pak hurá do zmrzlinového baru. Mňam, zmrzlina na váhu byla bezkonkurenční. Ještě utřít ulepkané pusy a honem zase na pláž nachytat ještě trochu bronzu. Nesmím zapomenout zmínit, že po pláži se procházeli vyvinutí hoši z pobřežní hlídky a hned opodál stála jedna z jejich věží. Takže když jsem zrovna pózovala na několik fotek s mořem v pozadí a kolem se jeden takový fešák producíroval, já se k němu nenápadně přitočila a naznačovala tajnými signály Standovi, ať mě s ním vycvakne. A protože ty signály byly až moc tajné, začal na mě něco pokřikovat a mávat. Beach boy si mě v té chvíli všiml a sám od sebe mi nabídl, že se mnou zapózuje. Takovou nabídku nešlo odmítnout. Když mi vrazil i svůj plovák do ruky, byla jsem hotová. Jako balík jsem ho čapla a zakřenila se do objektivu. Muhehe, měl úsměv jako z filmu :-)) Teď už jsme mohli z pláže klidně odejít.. Příští naše pláž bude Santa Monica.

Po naplnění našich kručících žaludků podrážděných jen tou vynikající zmrzlinou jsme se přecpali k prasknutí v Subway a vyrazili na autobus. Nejdřív 20 minut chůze než nám došlo, že několik zastávek už jsme přešli a několik autobusů nám ujelo jen proto, že to byly zastávky na znamení :-))  Další pokus už se zdařil a my se spokojeně usadili. V ten okamžik jsme ještě nevěděli, že nás čeká cesta busem, který staví každých 100 metrů na znamení. No co, hlavně že jsme dojeli do hotelu.  

Jak už jsem zmiňovala, Standa měl ode mě jasný pokyn se všude namazat. To by ale nesměl být on, aby si neřekl, že některá místa na těle mu za tu námahu nestojí a teď se mu to vrátilo. Jeho rudé podkolení jamky křičely široko daleko bolestí. Takže ještě zastávka v marketu pro gel po opalování s několika neznámými utěšujícími drogami a honem namazat.

Ačkoliv jsem se těšila na odpočinkový den, opak byl pravdou. Sluníčko je vysilující a lenošení taky. A to nás zítra čeká další náročná akce, pojedeme do Universal Studios v Holywoodu.